Rytmus dějin podle Emila Páleše




Již mnoho let jsem neotevřel tak zásadní knihu, jako je Angeologie dějin od Emila Páleše. Přináší úžasnou ideu vývoje kultur a civilizací od pravěku po současnost spočívající na rytmickém a synchronním spolupůsobení několika archetypálních sil napříč všemi kulturami. 

Prozatím vyšly první dva tisícistránkové svazky, kterými jsem se probíral posledních půl roku. Proto se má publikační činnost na tomto blogu poněkud zastavila. Rád bych to nyní svým čtenářům vynahradil.

Stěžejní myšlenka Pálešova díla je ta, že dějiny nejsou výtvorem slepé náhody a materialistické kauzality, jak nás většinou učí na školách, ale jsou neseny a spoluvytvářeny inspirujícími archetypálními proudy (nadsmyslovými vzory), jejichž působení se opakuje v pravidelných časových intervalech a má inteligibilní povahu. Díky tomu je možné vytvářet i přibližné trendové predikce do daleké budoucnosti.

Gabriel (Luna)

A. L. Girodet: Spánek Endymionův
  • souvisí ve vývojové psychologii s vnímáním dítěte předškolního věku, které vše chápe obrazně a skrze smysly (chuť a hmat) a nikoli ještě logicky a abstraktně a za použití symbolů
  • astrologická symbolika: dětství, mateřství, ženskost, snění, fantazie, rodina, domov, plodnost, zrození, ochrana, růst
  • ezoterický význam: oživení hmoty skrze éterické životní síly (regenerace); materializace a spoutání astrálních forem na hmotné úrovni (jako opak slunečního principu, který od téhož osvobozuje); princip upoutání života na kříž hmoty, čímž vzniká danost, osudovost (v pohádkách sudičky); odtud vliv měsíčních fází na dobu sázení a sklizně u rostlin nebo ženský menstruační cyklus 

Samael (Mars)


  • astrologická symbolika: akceschopnost, vůle k činu, výkonnost, odvaha, mužnost, udatnost, síla, tvrdost, boj, agrese, krutost, destrukce
  • přírodní prvky: železo, síra
  • analogie v přírodě: zvířata a hlavně dravci, predátoři
  • barva: červená, rudá (v samaelských obdobích je to nejčastější barva tvořící pozadí na plátnech)
  • lidské tělo: krev, hemoglobin (obsahující železo zabarvující krev do ruda)
  • fyzikální proces: hoření (i na úrovni lidského těla souvisejíící s distribucí kyslíku vázaného na hemoglobin)

Rafael (Merkur)


  • ve vývojové psychologii souvisí se školním věkem, kdy se učíme konkrétním logickým operacím (Piaget) a nejsme příliš sužováni rozvířenou emocionalitou a pudovostí, takže vše v klidu a s nadhledem rozumově chápeme; méně vášní, méně konfliktů, více míru; rozvoj symbolického myšlení (písmena, čísla, znaky)
  • rafaelská a hermetická symbolika: cestování, léčení, řečnictví, vynálezectví, matematika, řemesla; intelekt, písmo, přenášení informací, propojování, výměna, obchod, komunikace, mentální i manuální hbitost

Zachariel (Jupiter)



  • ve vývojové psychologii souvisí se zralým věkem života (49-56 let), kdy by měl člověk dospět k rozvaze a nadhledu prostého jednostranností; člověk má bohaté zkušenosti a je schopen uplatňovat svůj společenský vliv a sdílet ze své exponované pozice svoji moudrost

Anael (Venuše)


Boticelli: Zrození Venuše
  • ve vývojové psychologii souvisí s dospíváním: bouřlivým rozkvětem citových a pudových hnutí, které přinášejí do mladé duše chaos - podobně se chová Venuše v dějinách; rozvoj stadia formálních logických operací (Piaget) - abstraktní myšlení "co by kdyby" vytváří úplně nové fantastické světy - ale i svět pochybností o sobě samém ("co kdybych byl někým jiným? co kdybych jinak vypadal?") což souvisí s Venušinskou otázkou sebehodnoty; pubertální kombinace hyperkritičnosti a strhujícího idealismu; odmítání autorit (Sturm und drang - bouře a vzdor); přijímá jen ty hodnoty, které vnitřně cítí, jiné zavrhuje; chce se od všeho osvobodit - přesně taková jsou i období romantismu ve světových dějinách

České ženy (konstelace)


Byli jsme zvědaví, jak se v dnešní době cítí ženy v České republice a postavili jsme v našem konstelačním kurzu (Omega) na toto téma jednoduchou konstelaci. Umístili jsme do prostoru čtyři body reprezentující základní ženské archetypy: 1) dívka / panna / mladá žena (Puer, Koré), 2) matka / žena středního věku, 3) Velká Matka / Babička / světlá stránka mateřského archetypu, 4) Temná bohyně / Hekaté / Kálí / Pluto / Morana / temná stránka mateřského archetypu).

Vjemy v jednotlivých bodech na začátku konstelace:

  • Typická česká Dívka je dnes: mladá, atraktivní, silná, nezávislá, ambiciózní, zaměřená na peníze a kariéru, silně poplatná patriarchálnímu systému (světu otců). Cítí se neohrožená, je si vědoma toho, že to "umí s muži" (obtočit si je kolem prstu) a užívá si své nezávislosti. Obrazově: oblečená do kostýmku nebo do černé barvy a do kůže. Vypadá dokonale. Cítí, že je (v dnešní době) na koni, je in, nikdy nechce zestárnout, prodlužuje tento životní styl ad infinitum, vědoma si, že s příchodem dětí / mateřství (bod před ní) všechno "hezké" končí - můžeme tak najít "dívky"daleko přes 40 (není to o věku, ale životním stylu a vyladění). V jádru je naivnější, dětštější a zasněnější, ale navenek tuto stránku neprojevuje, protože musí působit (všude se to může dočíst) dokonale, úspěšně a nezávisle. Dívka se děsí toho mít dítě, protože ví, že by jí čekal osud její matky - jeřábnice (viz. níže.) Matka jí totiž říká: "No moc si nevyskakuj. Stejně skončíš jako já."
  • Typická česká Matka dneška působí (obrazně řečeno) jako žena - jeřábnice. Ruce s taškami až na zem, výkonná, silná, babo-chlap, táhne celou rodinu, vše zařizuje, nestíhá, nese na svých ramenou všechny generace, nezbývá ji žádný čas pro sebe a svůj rozvoj, vše obětuje pro druhé, vše na ní visí. Padá takříkajíc "na hubu", ale stále ještě to zvládá. Tím, že na ní vše visí, se cítí nějakým způsobem smysluplně, někde hluboko v sobě cítí ještě spojení s určitou silou, která ji nenechá úplně padnout. Je naštvaná na svého muže - budižkničemu - jehož má doma a který je úplně nepoužitelný, ale svým způsobem ho svou urputnou mužskou energií vytlačuje ze hry a vlastně s tím už raději ani na nic vůbec nepočítá. Ptáme se jí, jak to má se svými dětmi. K dceři má ambivalentní postoj - má ji ráda, ale jakoby jí to neumí fyzicky vyjádřit a přiblížit se k ní naplno - je zde distance. Zato k synovi láskou doslova září - syn je jakousi nadějí do budoucna, že snad přeci jen nebude stejným dřevem, zasluhujícím jedině pohrdání, jako jeho otec, proto se na něj oči matky hrdě upínají - v určité rovině dnešní synové částečně nahrazují matkám jejich partnery.
    • Typická dnešní Babička / Velká Matka stojí jakoby dál vepředu od zbylých bodů, cítí se osaměle a vzhlíží k jakési "naději nahoře" - zvláště ve chvílích, kdy je jí nejvíce ouvej. Ptáme se, jestli tam nahoře je něco, odkud proudí energie zpět (nějaký živý bůh), ale prý ne - je to jen zbožný obrázek ve chvíli nejtěžší poskytující úlevu. Nejbližším okolím dnešní babičky je pejsek, jakýsi plyšový emocuc - pseudopartner - rozmazlovaný a hýčkaný jezevčík ometák. S rodinou, dcerou i vnučkou, není příliš propojena, občas sice pomůže, ale vlastně je ráda za to, že už nemusí nést onu enormní odpovědnost jako její dcera. Cítí se tedy osamělá a ne úplně využitá k něčemu konstruktivnímu. Zajímavé je, že české babičky jsou eroticky ještě při chuti.
    • Hekaté / Morana. Tento bod stojí daleko vzadu za všemi, ve výšce. Je to cosi prastarého, připomínající pravěkou stařenu vládnoucí všem rodům. Obrazově se jeví jako černá, kostnatá, zvířecí, nezničitelná. Je mocná, nadřazená a jakoby škodolibě pomstychtivá (že ji dnes nedáváme náležité uznání a zobrazení - za což si můžeme sami). Ve výšce je proto, že není zde s námi na zemi, ve vědomě prožívané kolektivní realitě nějak uctěna. Zůstává čnít jako archetyp na pozadí, který tu a tam vyšlehuje v chování českých žen, ale takřka vždy nevědomě (a proto spíše destruktivně). Jejím autentickým (i když pře-exponovaným) ztělesněním v České republice může být např. Věra Chytilová. Tím, že nemá prostupné kanály (ženské duše, adekvátní obrazy), skrze něž by mohla přirozeně v masovém měřítku působit na kolektivní úrovni, vyhřezává přehnaně přes několik málo českých feministek a "temných žen", aby se aspoň nějak dostala ke slovu.